Naše armáda není schopná bránit území České republiky

 

Motto:

"...Vlády České republiky si hrají na to, že ČR má armádu, armáda si hraje na to, že má schopnosti bránit stát, stát si hraje na to, že platí její rozvoj a všichni se tváří, že se nejedná o obří korupční propletenec, z něhož tečou peníze zájmovým skupinám, politickým stranám i jednotlivcům..." 

 

Jaroslav Štefec, bývalý šéf Národního úřadu pro vyzbrojování

 

FAKTA

 

1. Stav armády

 
parametr oficiální hodnoty neoficiální
počet dělostřeleckých systémů 179  
počet tanků  120  10 (ostatní nejsou bojeschopné)
počet bojových vozidel pěchoty  439  několik desítek z nich nepojízdných, chybí náhradní díly
počet bojových letounů  35 (nadzvukových 14)  
počet bojových vrtulníků 17  
počet vojáků cca 20 000  cca 7 000 těch, kteří jsou schopni bojovat (zbytek jsou civilní zaměstnanci a velitelé) 
aktivní zálohy  cca 1 500  
morálka a motivace  sloužit v zájmu ČR s nasazením života podle různých zdrojů cca 70% profesionálních vojáků slouží kvůli penězům a těší se na zahraniční mise, kde si vydělá "balík"
velení  generální štáb  dle "letter of intent" je aktuálně půlka armády pod přímým velením Bundeswehru
možnosti mobilizace nárůst kapacit o cca 200% (válečný stav) systém  mobilizace je jen "na papíře". Chybí specialisté, výzbroj i výstroj, munice, logistické zabezpečení (týl), armáda nemá přehled o potřebných specialistech v civilu. V případě reálného ohrožení by armáda potřebovala navíc cca 100 - 150 000 lidí.

 

Samostatnou kapitolou ke stavu armády je nekoncepčnost jejího rozvoje, rozsáhlá korupce a její přetváření v expediční sbor určený pro bojové akce v zahraničí. To je na samostatné téma. 

 

2. Kolektivní obrana

Hlavní argument, že naše zajištění proti vnějšímu ohrožení je dostatečné, je naše účast v NATO.

Odvolávání na článek 5 smlouvy je však liché, protože nezakládá členských zemím žádnou povinnost:

"Smluvní strany se dohodly, že ozbrojený útok proti jedné nebo více z nich v Evropě nebo Severní Americe bude považován za útok proti všem, a proto se dohodly, že dojde-li k takovémuto ozbrojenému útoku, každá z nich, uplatňujíc právo na individuální nebo kolektivní sebeobranu uznané článkem 51 Charty OSN, pomůže smluvní straně nebo stranám takto napadeným tím, že neprodleně podnikne sama a v součinnosti s ostatními stranami takovou akci, jakou bude považovat za nutnou, včetně použití ozbrojené síly, s cílem obnovit a zachovat bezpečnost severoatlantického prostoru. Každý takový útok a veškerá opatření učiněna v jeho důsledku budou neprodleně oznámena Radě bezpečnosti. Tato opatření budou ukončena, jakmile Rada bezpečnosti přijme opatření nutná pro obnovení a zachování mezinárodního míru a bezpečnosti."

Pachuť z Mnichova 38 a srpna 68 tak zůstává na jazyku.

Pro všechny, a pro velmoci obzvlášť platí: "bližší košile než kabát".

  

3. Kdo ve skutečnosti vládne NATO

Na tom se shodnou prakticky všichni: USA. Ale kdo vládne USA? Nástupem Trumpa se jako ještě nikdy zviditelnil tzv. "deep state", mocenský konglomerát armády, tajných služeb, státní administrativy a obranného průmyslu.

Zájmem tohoto konglomerátu je neustálé navyšování rozpočtů, což se neobejde bez úmyslné eskalace hrozeb, budování obrazu nepřítele, řinčení zbraněmi a bohužel i vyvolávání skutečných válek.

 

Pro úplnost ještě citujme článek 1 smlouvy:

Smluvní strany se zavazují, jak je uvedeno v Chartě OSN, urovnávat veškeré mezinárodní spory, v nichž mohou být účastny, mírovými prostředky tak, aby nebyl ohrožen mezinárodní mír, bezpečnost a spravedlnost, a zdržet se ve svých mezinárodních vztazích hrozby silou nebo použití síly jakýmkoli způsobem neslučitelným s cíli OSN.

 

Zcela jednoznačně tedy například v Sýrii porušují USA, Francie, Anglie a někteří další členové tento článek. A to není zdaleka jediná oblast konfliktu ve světě.

 

4. Bezpečnostní situace

Bezpečnostní situace ve střední Evropě se v posledních letech výrazně zhoršila. Čelíme nyní následujícím hrozbám:

- masová migrace z neevropského prostoru lidí se zásadně odlišnými hodnotami a kulturními vzorci chování, které je možno řízeně radikalizovat; to může vést až k občanské válce v prostoru západní Evropy

  • - vojenský konflikt (některých) zemí NATO s Ruskem, vojenské konflikty v Asii
  • - živelný rozpad eurozóny / EU buď  z výše uvedených, nebo politických či ekonomických důvodů
  • - Turecko bránící své menšiny v Evropě

 

KLÍČOVÉ OTÁZKY

Slouží česká armáda skutečně zájmům občanů své země?

Pokud ne, komu tedy slouží? 

Je připravena na aktuální hrozby?

 

ZÁVĚR

V dané chvíli je závěr jednoznačný:

- armáda zájmům občanů neslouží

- nenápadně mění svou doktrínu z obranné na útočnou

- na obranném rozpočtu se "pakují" různí jednotlivci a skupiny

- v mezinárodním měřítku slouží zájmům bezpečnostního a průmyslového komplexu

- ideologicky a politicky motivovaným zatažením do konfliktu ohrožuje bezpečnost obyvatel ČR